Historie obce Vítězná

V dávných dobách byla slovanským lidem založena nevelká osada Bukovina. V její blízkosti vznikla v době kolonizace za posledních Přemyslovců německá osada. Vedoucí prvního německého zástupu se prý jmenoval Günter, odtud německý název Güntersdorf. Již roku 1384 byl Huntířov připojen k farnosti královédvorské. 

Roku 1547 potrestal Ferdinand I. město D.Králové za odepření pomoci mimo jiné také odnětím obce Huntířova, kterou pak prodal Janu z Perštýna. Později byl majitel Huntířova Adam Zilvar ze Silberstainu. Při prodeji jeho panství připadla část obce k panství Vlčickému, část k Žirči a část s Bukovinou k Hostinnému.

 

Na východní straně obce vedla kdysi cesta od Jaroměře do Hostinného, nyní je zanedbána. Bývala důležitou cestou pro kramáře a odtud její název kramářská cesta. Horní část Huntířova vznikla mnohem později tzv. Mühlberg (Kozí rohy), byla založena na počátku 18 století.

 

---------- 

Něco málo z historie Huntířova - psáno ze zdrojů v roce 1935: 

Jdeme-li ze Dvora Králové směrem severním bud po lesní cestě kolem Masarykovy nemocnice nebo po silnici kolem městských lomů přijdeme za půl hodiny do Huntířova. Svah mezi Dvorem a Huntířovem se nazývá Bukovinský kopec a Huntířov bývá někdy mylně nazýván Bukovinou. Ve skutečnosti jen část obce má toto jméno: je to 32 domů, které s ostatní obcí plně splývají. Mají však samostatné číslování. K Huntířovu patří samota Kousky mající pět domů vlastního číslování. Mírně zvlněná krajina se svažuje směrem severojižním. Obcí protéká kocléřovský potok, který vzniká v bažinatých lukách v Kocléřově a zesiluje se v horním Huntířově přítokem z rybníka, který má jméno neznámého původu Podheskabrunnen. V dolní částí Huntířova se spojuje se Zábořským potokem a teče dále jako potok Hartský. V Huntířově napájí čtyři rybníky z nichž jsou tři mlýnské. V severní části býval rybník 3ha velký. Byl však vysušen a proměněn v louky. Obec nemá návsi. Domy se řadí po obou stranách silnice v délce skoro 4 km. Katastrální rozloha celkem 490 ha 35 a 43m2. V roce 1910 žilo v obci 1488 obyvatel v roce 1930 1146 obyv., z toho 32 Čechů, 1111 Němců, 3 jiné národnosti. Pošta je v místě od roku 1895, nejbližší telegraf v Kocléřově. Nejvyšší bod 492 mnm. Škola je v obci od roku 1782 jednotřídní od 1872 dvoutřídní. V roce 1876 postavena nynější škola. Od roku 1905 je v Huntířově řemeslnická pokračovací škola. Uprostřed vesnice stojí kostel sv. J. Nepomuckého stavba byla dokončena v roce 1907. Obecní hřbitov je v místě. Spolky v obci: sbor dobrovolných hasičů, tělocvičný spolek, spolek bývalých vojínů, pěvecký spolek, zemědělský spolek. Všechny spolky jsou německé. Obecní knihovna má přes 500 svazků. Peněžní záležitosti spravuje místní raifansenka. Většina obyvatel se zabývá polním hospodařením. Podnebí je chladné skoro horské. Mnozí obyvatelé se musí starat i o jiný druh obživy, za starých časů klepával skoro v každé chalupě stav. Ty se však zastavily když ve Dvoře Králové vznikl textilní průmysl. Když bylo nejhůře vrátil se do rodné obce v roce 1878 řezbář Rudolf Wihan a otevřel nový zdroj práce a příjmů. Obyvatele naučil vyřezávat hlavně z lipového dřeva. Výrobky šli dobře na odbyt, byly vyváženy až do Ameriky. Vzniklo několik dílen,teré zaměstnávali až 300 dělníků. 

 

Kronikář Vacek Vlastimil 

---------- 

 

První zmínka o obci pochází ze 14. století o tvrzi v Kocléřově, což byl počátek slovanského osídlení obce podél Hartského potoka. Ve středověku patřilo území obce šlechtě z Rychnova , nebo Žireckému klášteru. 

 

V devatenáctém století se datuje vznik prvních manufaktur ( textilní, řemeslná a zemědělská výroba). Na přelomu 19. a 20. století vznikly první textilní továrny v Kocléřově a Záboří, které se počátkem 20. století rozrostly na tři, z nichž největší bylo Rico. Vzniklo také mnoho řemeslných živností - truhlárny, mlýny, pily apod., a v 19 století byla vystavěna také nová školní zařízení v Kocléřově, Huntířově a Záboří ( dříve se učilo jen v provizorních podmínkách). 

 

Nejvyšší počet obyvatel byl zaznamenán v roce 1880 - 1900 a to 4 500. Z toho nejvíce lidí obývalo Huntířov – 1 700 a z 99% bylo tvořeno obyvateli německé národnosti. V roce 1930 bylo území administrativně rozděleno na Kocléřov, Hájemství, Huntířov, Kousky, Bukovina, Komárov, Záboří, Nové Záboří a Jánská studánka. Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a nastal příliv českých osadníků. V roce 1950 jich bylo 1 853. Postupně docházelo k vylidňování a v současnosti obec obývá 1 310 lidí. 

 

Samotná obec Vítězná vznikla v roce 1961 spojením pěti osad – Hájemství, Kocléřova, Huntířova, Komárova a Záboří. Nachází se v Podkrkonoší, v nadmořské výšce 450 až 500 m, na rozloze 25,5 km^(2) z čehož polovinu území tvoří lesy. Pro své postavení uprostřed lesů a svůj klid je hojně využívaná jako rekreační oblast. Nově bylo v obci vystaveno Sportcentrum s přilehlou hospůdkou a ubytováním. Součástí komplexu je tělocvična, posilovna, sauna a školní jídelna. 

 

Spolu s vylidňováním vesnice nastal i úpadek řemeslných živností a ze tří továren doposud pracuje jen jedna v Kocléřově. Většina staveb je zde starších padesátí let a tomu odpovídá i jejich stav. Přesto naše obec skýtá mnoho krásných zákoutí, k jejichž objevování Vás srdečně zveme.